Něco o modlitbě!
Z traktátu „O Kainovi a Ábelovi“ od svatého Ambrože, biskupa
Je třeba se modlit především za celé tělo církve
Přinášej Bohu oběť chvály a plň Nejvyššímu své sliby!1 Chválit Boha znamená dodržet a splnit slib. Proto se také dává za vzor onen Samaritán, který, když byl Pánovým slovem spolu s jinými devíti malomocnými očištěn od malomocenství, jako jediný se vrátil ke Kristu, velebil Boha a děkoval. O něm Ježíš říká: „Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“2
Svým božským způsobem tě Pán Ježíš poučil o dobrotě Otce, který umí dávat dobré věci, abys od dobrého žádal to, co je dobré.3 A současně nás napomenul, abychom se modlili usilovně a často; ne tak, abychom modlitbu protahovali až do omrzení, ale spíše abychom se modlili často a vytrvale. Do dlouhé modlitby se totiž většinou dostávají zbytečnosti, a když ji přerušíme, snadno se do ní vkrádá roztržitost.
Dále Pán napomíná, že když prosíš o odpuštění, musíš především ty sám umět odpouštět druhým, abys svou prosbu doporučil slovem svého jednání.4 I apoštol učí, že se máš modlit bez hněvu a sváru,5 aby tvou modlitbu nic nerušilo a neznehodnocovalo. Učí také, že se máš modlit všude,6 třebaže Spasitel říká: Vejdi do své komůrky.7
Pochop však, že nejde o komůrku uzavřenou stěnami, aby tak bylo zavřené tvoje tělo, ale o komůrku, která je v tobě, ve které jsou uzavřeny tvé myšlenky a ve které přebývají tvé city. Tato komůrka tvé modlitby je všude s tebou a stále je uzavřená, jediným svědkem je v ní sám Bůh.
Dostává se ti také poučení, že se máš modlit především za lid, to jest za celé tělo církve, za všechny údy tvé matky, neboť právě to je znamením vzájemné lásky. Prosíš-li totiž za sebe, budeš prosit právě jen za sebe. A jestliže se modlí každý jen za sebe, dostává se hříšníkovi méně milosti než tomu, kdo se přimlouvá. Když se však každý modlí za všechny, všichni se také modlí za každého jednotlivého člověka.
Tedy závěrem: Prosíš-li jen za sebe, jak jsme řekli, budeš za sebe prosit jen ty sám. Prosíš-li však za všechny, budou všichni také prosit za tebe, protože i ty patříš k těm všem. Je jistě velkou odměnou, že se každý jednotlivec svými modlitbami přimlouvá za každého z Božího lidu. Není v tom žádná opovážlivost, ale větší pokora a hojnější užitek.