Co je křest? 

Křest je vstupní branou a základem celého křesťanského života. Křesťané jsou společenstvím lidí, kteří uvěřili a poznali, že je Bůh, a to Bůh velice blízký. Dokonce tak blízký, že sám otevřel cestu, jak se k němu přiblížit. Tímto božím krokem k člověku je Ježíš Kristus – Boží Syn, který se stal člověkem a z nás svojí smrtí a svým překročením hranice smrti sňal břemeno zla a hříchu. On vzal na sebe to, co nás od Boha odděluje, a svojí smrtí nám daroval život. Jde tedy o přijetí jeho daru záchrany. Tento krok přijetí se nazývá křest. A tím se také člověk stává součástí společenství věřících, kteří se vydali na cestu víry za svým Pánem. Slovo Pán, řecky Kyrios, se dostalo do základu označení tohoto společenství – „Kyriaké“, tedy církev. 

Jak se křest uděluje?       

Vlastní křest je modlitba spojená s obřadem ponoření resp. polití vodou.  Jednoduché gesto či symbol je při křtu úzce spojen s tím, co nám Ježíš Kristus daroval. Je zřejmé, že nestačí jen vnější gesto. Křest je znamením události, která se odehrává hluboko v lidském nitru a kterou se cosi zásadního mění. Křtem přijímáme Krista do svého života na základě víry. 

Kdo může být pokřtěn?

Pokřtěn může být každý člověk, který uvěřil v Boha a přijal křesťanskou víru. Katolická církev ovšem umožňuje také křest malých dětí, avšak pouze za splnění určitých předpokladů.

KŘEST DÍTĚTE

Narození dítěte je velice silným momentem v životě každého rodiče. Často v takové chvíli toužíme pro své dítě udělat všechno, co by mu umožnilo skvělý a šťastný život. A právem k tomu patří i touha dítě nechat pokřtít. 

Předpoklady k udělení křtu

První křesťané byli většinou dospělí lidé, kteří se setkali s Bohem a uvěřili v něho. Proto sami požádali o křest. Součástí křtu byl i okamžik, kdy tito žadatelé vyznali před shromážděným společenstvím věřících svoji víru. Teprve pak byli pokřtěni.

V případě malých dětí je zřejmé, že nemají ještě psychické schopnosti vyznat víru. Setkáváme se však již na stránkách Bible s případy, kdy byl pokřtěn nejen žadatel, ale také „celý jeho dům“, čímž Řekové označovali všechny členy domácnosti včetně dětí. Proto s důvěrou křtíme i děti ale s důležitou podmínkou: Dítě ke křtu musí přivést rodiče resp. jejich zákonní zástupci a ti také musí dát záruku, že se vynasnaží vytvořit doma prostředí žité víry. Pak dítě s vysokou pravděpodobností vyroste v prostředí, v němž zcela přirozeně objeví základní křesťanské hodnoty i tolik důležitou praxi duchovního života. Jistě to není záruka či dokonce jistota, že dítě ve své dospělosti víru nakonec neodmítne. To nelze nijak pojistit a svoboda člověka tu hraje důležitou roli. To ovšem nelze zaručit ani u dospělých. Avšak každý rodič, ať chce či nikoli, vytváří určité typické prostředí výchovy svých dětí a to zcela zásadně děti ovlivní. Církev z této staletími ověřené zkušenosti vychází a požaduje, aby se rodič zaručil, že toto prostředí bude prostoupeno také vírou. A to nejen ve smyslu poučování dítěte, ale především tím, že rodič sám víru má a žije z ní.

Nevěřící rodič

Někdy přicházejí rodiče, z nichž víru žije pouze jeden. Ač to není ideální situace, rozhodně lze řešit! Podstatné je, aby se rodiče na přijetí křtu a výchově ve víře shodli nebo aby nevěřící strana dala alespoň souhlas s touto výchovou. 

Pokud ani jeden z rodičů není pokřtěný, pak je třeba se nejprve zastavit nad jejich vlastní cestou víry. V takovém případě je důležité připravit na křest nejprve rodiče a dítě pokřtít až spolu s nimi. 

Kmotr

Křtem dítě vstupuje do společenství církve. A protože toto společenství nemá být jen symbolické, dostává při křtu každý pokřtěný kmotra. Jde o pokřtěného a biřmovaného katolíka, který má alespoň šestnáct let, z víry žije a bude schopen dítěti v době jeho růstu pomáhat slovem, modlitbou i příkladem, aby poznalo víru a její velikou hodnotu. Někdy je možné vzít kmotry dva, zvláště když např. dívce má kmotra činit muž. Pak je dobré, aby existovala možnost obrátit se i na ženu a druhým kmotrem je tedy žena. 

Někdy rodina touží, aby byl takovým blízkým člověkem i někdo z jiné církve či někdo nepokřtěný. Pak to sice nemůže být kmotr v plném významu slova, ale hovoříme zde o „svědkovi křtu“. 

Výjimky

Bohužel nejsou vždy jen krásné chvilky spojené s příchodem dítěte na svět. Někdy se i malé dítě může ocitnout v ohrožení života. V takovém případě jsou možné výjimky a je důležité neprodleně se obrátit na místního kněze, aby věc urychleně řešil. 

Křest školních dětí

Jiná situace je u školních dětí. Zde již musíme pracovat s jejich schopnostmi a ty také zapojit do přípravy. Souhlas takového dítěte je ke křtu důležitý a bude i součástí vlastního obřadu, i když obřad může být upraven k věku dítěte.

Jak postupovat?

Prakticky to znamená, že mají-li rodiče zájem o křest svých dětí, obracejí se na místní farnost a tam se domluví na možnostech přípravy i křtu. Zbytek je již na místním duchovním správci. Obvykle je třeba několika setkání před křtem, kdy buď kněz anebo jiný pastorační pracovník společným rozhovorem přiblíží obřad křtu, obsah víry i podmínky k přijetí. Z tohoto důvodu je dobré kontaktovat zpravidla místní farnost alespoň dva měsíce dopředu. V některých místech se takové rozhovory konají společně s více rodiči a přípravy probíhají jen např. dvakrát do roka.

Co dál?

Křtem život víry začíná a tento začátek bude později doprovázen ještě dalšími dvěma svátostmi, které vybavují dítě k plnému životu s Bohem i uprostřed světa. Jde o svátost eucharistie a biřmování. Obě svátosti se udělují až ve věku, kdy dítě už je schopné samostatnějšího uvažování a rozlišování. Je tedy zřejmé, že dítě má vyrůstat nejen v prostředí věřící rodiny, ale také ve společenství věřících lidí. Toto společenství víry pak pomáhá dítěti upevňovat křesťanské hodnoty, učit se modlit i společně prožívat běžný život.

KŘEST DOSPĚLÉHO

Křest je základním krokem pro život s Bohem. Křtí se nejen malé děti, což je v jistém významu určitá mimořádnost, ale křtí se i dospělí včetně lidí starých. Každoročně bývá v naší diecézi pokřtěno přes stovku dospělých mužů i žen! Křtem se člověk napojuje na Boha a připojuje se k dílu záchrany, kterou Bůh připravil všem, kdo touží po plnosti života. Proto jde o krok velice závažný.

Předpoklady k udělení křtu

Jestliže je člověk dospělý resp. dosáhl věku, kdy je schopen o věcech vážně přemýšlet (od čtrnácti let), je třeba k vážnému životnímu rozhodnutí dobře připravit. Uvažovat o křtu je možné jen za předpokladu svobodného osobního rozhodnutí. Pro křest dospělého již nestačí jen přání rodičů či partnera ani např. realizování svatby v kostele. Je třeba skutečného osobního rozhodnutí poznat Boha. Naopak je možné do procesu přípravy vstoupit, i když si člověk není jistý, zda je již věřící. Během této cesty poznávání může kdykoli přípravu přerušit. 

Proces přípravy

U křtu dospělých předpokládáme alespoň roční přípravu, ale často duchovní správci rozloží přípravu na delší časový úsek. Křest se podle starobylého obyčeje uděluje o velikonoční noci. Příprava nezahrnuje jen vzdělání či informace. Jde také o duchovní proces, vstup do života modlitby a poznávání živého Boha. V určitém momentu jsou všichni žadatelé pozváni ke vstupu do „katechumenátu“. Tento krok ještě nezavazuje k povinnosti být pokřtěn, ale umožňuje žadateli získat větší duchovní podporu společenství církve. K přípravě patří řada modliteb a drobným obřadů.

Kmotr

Podobně jako u křtu dětí také u dospělých je možné zvolit si kmotra, který bude pokřtěného doprovázet modlitbou, radou i lidskou blízkostí. Musí jít o pokřtěného a biřmovaného katolíka, který má alespoň šestnáct let, z víry žije a je schopen pomáhat pokřtěnému modlitbou i příkladem. 

Jak postupovat se žádostí o křest?

Nejprve je potřeba se sami sebe ptát, zda chceme Boha poznat. Pak je důležité oslovit místního duchovního správce resp. faráře místní farnosti. Jistě není chybou oslovit i kněze, který je nám blízký (např. v rámci vysoké školy působí kaplan apod.). S tímto knězem domluvit celý proces. 

Závaznost a svoboda

Křest nás zavazuje žít podle Božích přikázání, milovat Boha a bližního a volit ve svém životě dobro. Zavazujeme se také podle vlastních aktuálních možností podporovat společenství církve. Každý se k tomuto závazku staví na základě svého svědomí.  Při křtu kandidát neslibuje ani nepodepisuje žádné omezování osobní svobody ať co do vztahů (např. s rodinou) tak co do osobního majetku. Přesto platí, že křest ovlivní významným způsobem celý život a je pro člověka skutečnou konverzí (od latinského slova converto – obrátit se). 

A pak život naplno 

Ale to není všechno! Křtem se člověku otevírá brána k plnému životu s Bohem. Nyní má možnost žít z plného proudu církevního života. V první řadě k tomu patří svátosti, tedy znamení, která spojena s modlitbou zprostředkovávají Boží pomoc. Na prvním místě je se křtem úzce spojena svátost biřmování. V západní praxi u křtu malých dětí nechává na později, ale u dospělých se uděluje současně se křtem. Jde o dar Ducha svatého, tedy zvláštní dar Boží lásky. Křtem je člověk oddělen od zla, očištěn a přijat do Boží náruče. Ale při biřmování navíc dostává zvláštní posilu Boží pomoci, aby mohl žít uprostřed všech složitostí světa a obstál. Podobně dostává možnost plně se účastnit eucharistie, tedy hostiny Kristova těla (zjednodušeně řekněme mše). 

A řada dalších momentů je pro člověka připravena, pokud touží s Bohem žít, vydá se na tuto cestu za ním a je v ní poctivým poutníkem.

apha.cz